Protože na konci loňského školního roku nám školní výlet zhatil koronavirus, vyrazili jsme na nejvyšší beskydský vrchol hned v prvním zářijovém týdnu. Posilněni výtečnou zmrzlinou od „Chorvata“ jedeme 1 autobusem a 2 vlaky do Ostravice. Z ní poté, co se v místní jednotě doplňují zásoby, jiní se posilňují před dlouhou cestou (v kurzu jsou zejména chipsy), další přicházejí na to, co všechno zapomněli, a jeden si čte, vyrážíme ve 14:05 po červené turistické značce do výšky 1323 m nm
Po mnoha zastávkách (jídlo, pití, sladkosti, puchýře, doplnění bandasek, odpočinek, přelepení puchýřů, jídlo, sladkosti… a znovu dokolečka dokola) docházíme v 17:20 na vrchol Lysé hory! Po mnoha a mnoha nezbytných fotografiích se jdeme ubytovat do chaty Desítka a následně najíst do chaty Maraton. Od 19 již u obelisku pozorujeme západ slunce (19:25), jenž je vskutku monumentální.
Společná zábava, pozdní večerka a dobrovolný nástup na východ slunce (budíček 5:45). Je nám opět dopřána pompézní pohledaná, jíž se účastní všichni bez výjimky. Po snídani balíme a přes Malchora, Ivančenu sestupujeme Malenovickým kotlem k Dřevjance U Zbuja, kde máme domluven oběd.
S plnými břichy se přesouváme k lanovému parku Opičárna, kde na nás čeká trasa Šimpanz. Tedy 46 speciálně organizovaných překážek v sedmimetrové výšce zakončené 50 m sjezdem. Ještě kofola ve Sluníčku a kruh se postupně uzavírají. Kvůli zpoždění Českých drah nám ve Frýdku-Místku ujíždí autobus na Novém Jičíně. Ovšem jako zkušení horalové, kdo ještě více posiluje nové silné zážitky, nepropadá panice a splínu, počká si 90 minut na autobus další, ale je ve 20:46 vrhá do náručí čekajících rodičů.
Horám zdar!
