Deváťáci vyrazili v polovině října na adaptační výlet. Měsíc a půl po začátku školy a adaptační výlet? Možná si říkáte, že je to minimálně trochu divné… Nedivím se. Leč má to jednoduché vysvětlení. Expedici do Krkonoš jsme museli posunout přesně o měsíc z důvodu nepřízně počasí a povodní.
Přesun do Pece pod Sněžkou proběhl bez problémů. Se vším potřebným pro 3denní pobyt na horách na zádech jsme v potu tváře stoupali Obřím dolem. Bylo teplo, kochali jsme se výhledy, které se žel rozplynuly s dosažením hřebene. Tady jsme byli nuceni přidat další vrstvy oblečení, nasadit čepice a rukavice. Pár fotek a honem se schovat v polské chatě, v níž jsme měli domluven nocleh. Zabydlení ve 13lůžkovém pokoji, večeře a zasloužený odpočinek.
Při snídani pozorujeme sílící vítr a chvíli zvažujeme, zda jít na vrchol. Vysíláme pár dobrovolníků, aby to šli otestovat, když se vrátí, je rozhodnuto 😉. Bágly necháváme na chatě a vyrážíme na zteč. Ve výšce 1602 m n. m. jsme navzdory silnému větru, který nám ztěžuje cestu, celkem záhy. Výhledy žádné, navštěvujeme Poštovnu, fotíme se a sestupujeme. Dole vyzvedáváme zavazadla a přes Úpská rašeliniště se jdeme zahřát čajem na Luční. Mlha se trochu rozpouští, nicméně tyčové značení nám dodává jistotu. Chata Na Rozcestí je naší obědovou zastávkou a taky místem, od něhož pokračujeme až do cíle v pláštěnkách.
Kolínská bouda (respektive Penzion Zvonička) náš čeká s otevřenou náručí. Útulné pokoje, výborná večeře, parádní bazén (kde se vyřádí nejdřív kluci, aby se po večeři osmělila i děvčata). Po bohaté snídani náš čeká už jen sestup do Pece. Počasí nám ukazuje svou lepší tvář a my se můžeme těšit krásnými výhledy na hlavní krkonošský hřeben. Autobus z Pece vyjíždí načas, ovšem hustá doprava před Hradcem Králové nám zvedá tlak, naštěstí lámeme rekordy v běhu na 800 m a vlak do Pardubic stíháme. Pak už jde vše jako na drátkách, v Hranicích můžeme prohlásit expedici AKŽĚNS za uzavřenou a poté se vrhnout do otevřených rodičovských náručí.
